jak jsem jela domů

Přátele, kamarádi, jsem doma. Ano, včera jsem se rozloučila se zámkem a přivítala s Berounem. Na cestu nám svítil překrásný západ slunce. Jakoby to ta příroda tušila, že odjíždím a to na dlouho!


První kilometry byly rychlé, neboť první zastávka proběhla již sedm kilometrů od startu. V jedné z čáslavských restaurací - na Vyžlovce. Hlavní roli při tomto zastavení hrál hovězí steak, v mém případě tři sta gramový, se smetanovou pepřovou omáčkou. Nemělo to chybu, medium bylo perfektní! Na jedničku!

Nacpali jsme si břicho a jeli jsme dál. Bylo to příjemné, asfalt nám vrněl pod koly a k poslechu hráli Katapulti. V tom jsme se přiblížili do Kolína a následovala po rychlé domluvě další zastávka. Budete se divit, ale opět jsme zastavili u domu, na jehož průčelí bylo napsáno "Vyžlovka". Ne, nezabloudili a nevrátili jsme se zpět do Čáslavi. V Kolíně má zřejmě ta výborná restaurace pobočku a navíc ještě bonus - prodávají točenou zmrzlinu. A výbornou! Jahodovou s kousky ovoce a můžete si dát i míchanou, v tu chvíli chuť jahod doplňuje chuť vanilky.

Zmrzlinové potěšení jsme si dopřáli už jen tři ze čtyř a vydali se na další cestu směr Beroun. Když jsme konečně dorazili ku Praze, bylo nám jasné, že domů je to již jen kousek a všichni jsme si oddechli, že jsme téměř doma. Ještě před Prahou jsme ovšem při soumraku míjeli jednu továrnu. Za bílého dne nestojí za zastavení, ale takhle na sklonku dne, to vám byla nádhera. Jakoby se celá ta kovová hrůza proměnila v nádherné stavení, které nesmrdí a naopak své věže majestátně vypíná k večerní obloze.



Průjezd hlavním městem byl plynulý, bez problémů. Návrat domů byl zalit slzami, ale co. Stalo se. Kočka se ke mě tulí, asi tuší, že tu dlouho nebudu. Chudinka, ona si tento blog nikdy nepřečte, takže vážení, využijte toho, že umíte číst a zůstaňte mi věrni!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!