what about life?

Bernard Le Bouvier de Fontenelle řekl: „Žít pro jiné není jen zákon povinnosti, ale i zákon štěstí.“ Asi jsem kulturní neznalec, ale o tom pánovi slyším poprvé a hned mu musím odporovat. Život pro druhé je sice pěkná věc, ale naprosto nesmyslná. Vy se rozdáte pro ostatní a ve finále zůstanete sami, a když budete potřebovat pomoc, každý se na vás vykašle. Nechci, aby to znělo nafoukaně, ale bohužel realita je taková. Málo lidí dokáže brát a zároveň dávat, což je smutné, neboť o tom to přeci je. Jednou pomůžeš, dáš, ty mně, podruhé to bude naopak. Nebo se snad pletu?



Lidé jsou různí, stejně jako nepravidelná slovesa v angličtině, ale i tak se dělí na skupiny si podobné. A je to fajn. Ten pocit, když znáte někoho pár hodin, pár dní a máte pocit, že při pobytu s ním se díváte do zrcadla. V tu chvíli vás zalije teplo, pocit blaženosti, že nejste to letadlo mezi blázny. Po počátečním ladění, kdy zjišťujete, co všechno máte společné a naopak rozdílné, ale přijde moment rozhřešení, zda to dokážete unést oproti okolí. Mluvím o tom, že člověk pak má tendence se svým „dvojníkem“ trávit více času, až by to mohlo být nápadné. Přitom jen toužíte po tom být se spřízněnou duší a užívat si života. Vy, co jste na dvojníka ještě nenarazili, neklesejte na mysli, on se najde. Ba naopak, máte výhodu, neboť na vás čeká v období dospělosti, kdy se už nehraje na to, bavím se s tebou a s ní(m) ne.

Život na nás holt chystá nástrahy a překvapení, o kterých se nám ani nezdálo, ani jsme si je neuměli představit. A to je dobře, protože jak by to vypadalo, kdybychom věděli, co nás čeká? Nezažívali bychom pocit nervozity, než to přijde. To napětí, očekávání, mrazení, a pak následnou úlevu, pocit blaženosti a vlnu endorfinů.

Takže po vzoru Forrestovy (Forrest Gump) maminky ochutnávejte jeden bonbon za druhým, ať ten život za to stojí!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!