bebí se zahojí, ale jizva zůstává

Jizva zůstává za předpokladu, že ji nemažete husím sádlem, ale jsou takové, které pomazat nejdou, ty duševní. Nejde o zlomené srdce ani nohu, ale o sebevědomí. Když jde člověk po ulici a zakopne, sesbírá věci a sebe a jde dál. Ale pokud mu upadne víra v sebe sama, co s tím?
Vím, je relativně krásné počasí, blíží se prázdniny, je období zahradních party, ale já ze všeho nejvíc bojuji sama se sebou. Již po dva večery cítím pocit, který je mi neznámý. Jakoby mi něco chybělo, ale co to je? Z ničeho nic se rozpláču. Nálada je jako na houpačce. Vypadá to na hormonální nerovnováhu, ale popravdě je to ztracené sebevědomí. Opustilo mě někde cestou mezi morfosyntaxem, odbornou francouzštinou a lexikologií francouzštiny. Kdo mě zná, ví, že nejsem žádný bebíčko, žádná fňukna. Ale jsou věci, které se dotknou i takových smíšků jakým jsem já. Stačilo pět dní a moje důvěra v mé schopnosti vyprchala. Kdybyste jí někdo potkal, chytněte ji a přiveďte zpět, jsem bez ní jako bez ruky.


Zítra mě čeká velká zkouška, teda není až tak velká, ale co se týče sebevědomí, tak to bude zkouška ohněm. Vidím v tom veliký mezník, který mě nasměruje a já doufám, že tím správným směrem!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!