HonZa

Jakýkoli přílišný hon za něčím je spíš na škodu, než by vedl k úspěchu. Sama jsem se o tom přesvědčila, ale copak člověk může odolat? Nikoli!

No a jak se tak honím za úspěchem, studijním, sedím v parku u jezírka, učím se, klasika. Zamyslím se, čumím do blba a najednou, heleď, co to je?!




Nevím, jestli je to dobře vidět, ale můj foťák na mobilu to líp nedokázal. Nebudu vás déle napínat, v tom šíleném vedru, kdy jsem si za hodinku a půl stačila na slunku spálit nohy, souložily vážky, i když v jejich podání mi slovo souložit přijde trochu brutální, když jsou spojeny v podstatě v okruh. A co víc, ony se takto spojené dokáží přenést z kytky na kytku! No, řekněte sami, dokázali byste to? :-D

A co by to bylo za týden, kdybych neměla vtipnou historku z vlaku, že? Jela jsem v pátek v poledne v domnění, že nepojede moc lidí. No, kdy by takhle "brzy" jezdil, že?! Omyl! Chyba! Jela opět kupa lidí, navíc všichni s krosnama a jinýma báglama, takže šance, že si sednu byla malilinkatá, ale pozor! Nejezdím týden, a tak se mi povedlo urvat místo v kupé, kde to ve finále bylo docela vtipné. Přijdu do kupé:"Máte tady volno?" "Jo, ale ještě přijdou dva." I s nimi nás tam pak bylo pět! Tak jsem si sedla a ten sakra těžký kufr postavila k nohám. Přišel týpek: "Chcete ho dát nahoru?" Super, ale co potom, takže: "Když mi ho v Berouně zase dáte dolů..." Ok, už byl nahoře. Geniální. Chlapci byli po akci, na další jeli a byli vtipní. Škoda, že jsem tentokrát jela jen do Berouna a ne dál, snad jindy...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!