jsem skoro geniální

a víte, proč? Protože jsem včera v podnapilém stavu byla schopna vyprodukovat článek a ještě jím o den předběhnout. Abyste rozuměli, bavíme se opět o oblečení, neboť dnešní modely v parném počasí stály za to!! Bylo přes dvacet stupňů, že má někdo mikinu, ok, lidi jsou zimomřivý, ale abych potkala figuru ve svetru, zimní bundě, džínech a ponožkách v pantoflích!!, to už je trochu moc, no, nemyslíte? Fakt geniální! Poznámka pro ty, co nosí ponožky do sandálů a otevřených bot (škoda, že si to nikdo z nich nepřečte, takové lidi já ve své blízkosti nemám :-D): noste aspoň ponožky v barvě dané boty. Tzn. nevezmu si bílé ponožky do černých balerín apod.

Jinak jsem zjistila, že si pěkně seru (promiňte mi ten výraz) do hnízda. Koukám, že pomáhám všude kolem a ještě jsem za to bičována, neboť dotyční nejsou spokojení. Takže vážení, musíte si uvědomit, že můj čas je drahý. Spočítala jsem na pět prací (když počítám i neplacený StudentPoint.cz), dále škola, blog a moje zájmy. No, řekněte?? Potřebovala bych, aby den měl tak pětatřicet hodin při stávajícím poměru. Jednoduše nestíhám. Budím se v úleku, že jsem zaspala nebo něco prošvihla a to já nechci. To zkracuje mládí a podepisuje se to na mé kráse (jedno velké LOL :-D)

Také jsem byla úspěšná a konečně vyfotila místo, které upoutalo mou pozornost během hodin francouzské stylistiky, takže tramtadadáááááááááááááááááááááááááá, tady je...


Doufám, že se vám taky líbí jako mě. Pravda, je to focené za přímého skoro poledního světla, tehdy věžičku nové právnické budovy zahalilo kouzlem světlo zapadajícího slunce.

A nejsilnější zážitek dnešního dne? Myslela jsem, že nikdy nebudu mít tu čest, ale stalo se. Bohužel! Vždy se toto spojení užívalo obrazně, ale dneska navečer se následující hláška stala skutečností... Vlakem procházela rodinka, byli tři, našich snědých spoluobčanů. Poslední šel, asi, syn, který nesl pytel. Nic zvláštního, kdyby se za ním netáhl odér, jak kdyby cestoval a táhl s sebou v pytli mrtvolu. To byla fakt síla. Naštěstí se tak nestalo, ale bála jsem se, že se mi normálně smradem zkroutí obrazovka u notebooku.

Když se nyní podívám z okna vidím to, co mě fascinovalo na té věžičce. Pološero, skoro tma, od černé země se zvedá růžové nebe, které přechází v oranžovou, světle žlutou, do modré až po tmavě modrou. Letadla za sebou nechala hnědé stopy a všechnu atmosféru dokresluje chladný ale voňavý jarní vzduch! Otevřete okno a nadechněte se!

1 komentář:

  1. z toho si nic nedělej.. tady je už jaro/léto a lidi tu mají tričko, svetřík, další svetřík, bundu a někteří i šálu :D je fakt, že k tomu nemaj sandálky, zato tu chodili v balerínkách když mrzlo... XD hehe... to musíš tranquillement, Baru.. :D to je pravidlo číslo jedna.
    jj, je to pěkná fotečka :)
    jejda.. spoluobčany si nechci ani představovat.. :D to se tu naštěstí nepotuluje, ale máme tu černoušky nebo podivné frantíky a to taky stojí za to.. :/ mno.. měj se krásně ;) Zee

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář, pokud byste měli jakýkoli dotaz, napište na barakara@email.cz nebo do zpráv na FB. Krásný den!